Časopis Štěstíčko

Rubriky

Štítky

Archivy

Červenec 2019
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Knižní perly

DVD Tajemství - The Secret

DVD Tajemství - The Secret

Tajemství - The Secret

Tajemství - The Secret

Jak si správně přát

Jak si správně přát

Respektovat a být respektován

Respektovat a být respektován

2012 Zlatá brána otevřena

2012 Zlatá brána otevřena

kniha Radikální odpuštění

Radikální odpuštění

Čtyři dohody

Čtyři dohody

Vyhledávání

Site menu:

Nejnovější příspěvky

Odkazy Štěstíčko

Ostatní

Základní informace

Proroctví Džibrána Chalíla Džibrána lidu orfaleskému

Útlá knížka se silným názvem Prorok je dnes už známou klasikou. Do jaké míry je ale dnešní společnost obeznámena s léčebnou metodou svých neduhů? Kniha Džibrána Chalíla Džibrána v sobě uschovává celou řadu metaforických procedur – hlubokých myšlenek odpovídajících na trápení všedních dnů.

V samém úvodu knihy se lidmi milovaný prorok al-Mustafa ocitá mezi dvěma břehy. Na prvním z nich stojí jeho současný domov naplněný novými zkušenostmi a láskou k lidu. Na druhém se v dálce v předtuše blížící se lodi pohupuje domov vysněný. Vysněný za všech těch nocích ve městě Orfalu po dobu dlouhých dvanácti let. Touží po nalodění a návratu do místa, kde se narodil. Když však konečně nastane den navrácení, vedle radosti jej přepadne i pocit smutku. Smutku po zemi, kterou musí opustit, aby si splnil svůj dlouho očekávaný sen. A ani pro lid orfaleský už zde není cizincem. Obyvatelé Orfalu k němu vzhlížejí a jako poslední útěchu svým ještě napůl zbloudilým duším mu kladou řadu otázek, na které al-Mustafa odpovídá s láskou a moudrostí. Ptá se ho věštkyně Almitra, jež ho ze všech nejvíce obdivuje. Ptá se ho kněz i kupec, hvězdář i poustevník, právník i učitel, tkadlec, městský soudce i malý chlapec nebo žena z davu.

Témata jejich dotazů se naléhavě, ale přesto s pokorou vlévají k ústům jejich proroka stejně jako se vlévá moře do břehů a boří hrady z písku. Těmi hrady z písku není nic jiného než lidstvem po léta nashromážděné „pravdy“. Al-Mustafa tyto jejich „marnivé přeludy“ vyvrací a svou promluvou plnou metafor staví každého z tázajících na správnou stezku poznání. Zabraňuje tak jejich marnivému vidění, jejich spěchu, mamonu a sebelásce. Ukazuje jim cestu, po které mohou kráčet sami se svou láskou, svými milovanými a s Bohem zároveň. Zbavuje je chtíče a učí je čisté touze, navádí je, aby dávali více ze sebe než ze svých majetků. Otevírá jejich duše a klade před ně zrcadlo, aby napomohlo jejich introspekci.

Al-Mustafa je prorokem dobroty, moudrosti a pokory. Je prorokem, který říká, že smutek je součástí radosti a smrt je součástí života. Učí, že není třeba obávat se zlých dnů, protože jsou jen zkouškou naší bohabojnosti.

Vaše radost je váš žal zbavený masky. A právě ten pramen, z nějž tryská váš smích, byl častokrát napájen vašimi slzami. A jak by tomu mohlo být jinak? Čím hlouběji se žal vryje do vaší bytosti, tím víc radosti můžete pojmout.

 


Když se radujete, pohlédněte hluboko do svého srdce a shledáte, že to, co vám přináší radost, není nic jiného než to, co vám přineslo smutek.
Když jste sklíčeni, pohlédněte opět do svého srdce a spatříte, že vpravdě pláčete pro to, co bylo vaším potěšením.

Mladý Džibrán Chalíl Džibrán

Mladý Džibrán Chalíl Džibrán

Početná trápení orfaleského lidu se týkají řady zdánlivě rozličných témat. Svého proroka se ptají na lásku, manželství, děti a práci, ale také na braní a dávání, radost a žal, zločin a trest či na cestu poznání sebe sama. Bedlivě pak naslouchají odpovědím proroka, které jako se hned po vyřčení tepaly do kamene tím nejkrásnějším a nejupřímnějším jazykem. Jeho řeč je slavnostní i plná pokory, zachycuje se metaforických příkladů napříč přírodou, staví člověka tváří v tvář svému stvořiteli a odvádí jej od věcí pozemských přímo k Bohu. Učí člověka, že modlitba není výhradně záležitostí prosby, která proudí pouze ze srdce zlomeného žalem, ale že je zapotřebí sdílet s Bohem každý svůj den – ve smutku i radosti.

Kdo může oddělit svou víru od svých činů nebo své vyznání od svého konání?
Kdo může před sebou rozprostřít své hodiny a říci: „Tato budiž pro Boha a tato pro mne; tato pro mou duši a tato pro mé tělo?

A ten, komu bohoslužba je oknem, aby je otvíral, ale také zavíral, nevstoupil dosud do příbytku své duše, jehož okna jsou otevřena od úsvitu do úsvitu.

Al-Mustafa udílí své rady i na poli lásky a manželství. Zmiňuje obě protikladné tváře lásky a co se týče manželství, klade důraz na srdce jednotlivce, které sic je oddáno druhému, musí do jisté míry zůstat svobodné.

Stejně jako tě láska činí králem, tak tě i přibije na kříž.

Jestliže na tebe pokyne láska, následuj ji, třebaže její cesty jsou tvrdé a srázné. A ovanou-li tě její křídla, oddej se jí, třeba se můžeš zranit o meč ukrytý v jejích perutích.
A promluví-li k tobě, uvěř v ni, třebaže její hlas může rozmetat tvé sny, jako severák poplení zahradu.

 …


Láska nemá jiného přání než naplňovat sebe samu. Leč miluješ-li a musíš-li již mít nějaká přání, měj tato:
Roztát a běžet jako potok zpívající noci svou píseň.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn vlastním pochopením lásky;
a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností;
a pak spát s modlitbou za milovaného v srdci
a s písní chvály na rtech.

Zatímco se prorok svými slovy loučí s dušemi orfaleských lidí, maje za to, že naleznou tu správnou cestu, loď čeká na tu jeho, aby jí přinesla odpočinutí ve vlnách na cestě k domovu. Jediný, kdo ještě zůstává vzdávající hold jeho moudrému odkazu potom, co všichni odešli, je věštkyně Almitra. Uchovává si v paměti prorokův obraz a dozvuk jeho slov. Možná že se jeho návrat, který přislíbil, uskuteční dříve, než se duše orfaleských probudí ve smrti. Ve smrti, kterou al-Mustafa zakončil cyklus odpovědí. Těch, které by měl znát i dnešní svět.

Chtěli byste poznat tajemství smrti. Jak je však můžete nalézt, nebudete-li je hledat v srdci života?
Sova, jejíž oči uvyklé noci jsou ve dne slepé, nemůže odhalit tajemství světla. Chcete-li opravdu spatřit ducha smrti, otevřete dokořán své srdce tělu života. Neboť život a smrt jsou jedno, stejně jako jsou jedno moře a řeka.

V hloubce vašich nadějí a tužeb dlí tichá znalost onoho světa; a jako zrno snící pod sněhem sní vaše srdce o jaru. Důvěřujte snům, neboť v nich je skryta brána k věčnosti.

(DŽIBRÁN, Chalíl. Prorok. Praha: DharmaGaia, 2009, s. 92)

Knihu si můžete zakoupit v našem knihkupectví Štěstíčko.

Autor článku: © Mgr. Jarmila Flaková

Napište komentář